Svědectví vizionářů - Ivanka
Ivanka
Každý vizionář má svůj originální prožitek a svůj úhel pohledu na svoje setkávání s Pannou Marií. Ivanka podává svoje svědectví takto:
Chci vás pozdravit tím nejkrásnějším pozdravem: Pochválen buď Ježíš a Maria! Kdo jsem já, že dnes stojím před vámi? Proč jsi mi dal tento velkolepý, ohromný dar a zároveň tak nadmíru obrovskou zodpovědnost? Odpovědnost před vámi, lidmi, kteří nyní žijete na této zemi, a rovněž i před Bohem, až jednoho dne přijdu před Něj nahoru. Přijala jsem to všechno a jenom prosím, aby mi dal sílu jít tou cestou, kterou On ode mne žádá. Mohu vám podat jen svědectví o tom, že moje blízkost Bohu je stejná jako ta vaše a že moje modlitba je stejná zrovna tak jako vaše. On nám ukázal cestu, kterou máme jít, a Panna Maria je zde, aby nás přiváděla ke svému Synu. Já jsem živý svědek toho a mohu vám potvrdit, že On je tady mezi námi. On se od nás nevzdálil, ale my jsme se oddálili od Něho. Panna Maria nás tolik miluje... nechce nás opustit a domlouvá nám: "Drahé děti, vraťte se na cestu pravdy a modlitby."
V roce 1981 jsem byla patnáctiletá dívka jako každá jiná. Nikdy jsem neslyšela o tom, že by se Panna Maria někde zjevila. Ani jsem nevěděla, že se může ukázat, natož že Ji jednoho dne uvidím. Ale jedna obyčejná procházka mi změnila život. To odpoledne jsem se za vesnicí nejdřív sešla s Mirjanou. Povídaly jsme si jako všichni jiní vrstevníci v našem věku a čekaly na další děti. Ale dlouhé vyčkávání nás omrzelo, a tak jsme se vydaly zpátky domů. Do dnešního dne ani nevím, proč jsem se v tu chvíli otočila. Když jsem se ohlédla, spatřila jsem Matku Boží. V ten moment jsem drcla do Mirjany a řekla jsem jí: "Podívej, nahoře je Panna Maria!" ale ona se ani nepodívala, jen mi odpověděla: "No, jaké hlouposti to říkáš?" Proto jsem zmlkla a obě jsem se vydaly směrem k domům. U prvních stavení jsme se potkaly s Milkou, Marijinou sestrou, která šla pro ovce. Nevím, co ve výrazu mé tváře postřehla, protože se mě zeptala: "Ivanko, co se ti stalo? Jak to vypadáš?" Všechny tři jsme se pak vracely zpátky a já jsem jim cestou pověděla, co jsem viděla. Když jsme došly tam na to místo, i ony dvě uviděly totéž co já. Vzpomínám si, že jsme se modlily, zpívaly, smály se i plakaly...
Mezitím přišla Vicka a poznala, že se s námi děje něco divného. Proto jsme jí řekly: "Pojď sem, vidíme Pannu Marii!" Když to uslyšela, zula se a utíkala k domům. Tam se potkala s dvěma Ivany a naznačila jim, koho jsme uviděly. A když pak i ti tři došli k nám, spatřili totéž co my. Panna Maria stála od nás asi 400-600 metrů a rukou nás zvala k sobě. I když nás bylo více, neodvážili jsme se jít nahoru, strach převládal. Neuvědomuji si, jak dlouho jsme tam byli... jenom vím, že někteří odešli do svých domů a několik nás vběhlo do prvního domku, kde se slavily jmeniny. Vletěli jsme tam tak uplakaní a vylekaní a vyhrkli jsme: "My jsme viděli Pannu Marii, Panna Maria je na kopci!" Vzpomínám si, že na nás ze stolu házeli jablka a napomenuli nás: "S tímhle si nezahrávejte, jste normální?! Běžte a nikdy už tohle nikomu neříkejte!" Když jsem přišla domů, vyprávěla jsem babičce, bratrovi a sestře, co jsem zažila. Bratr a sestra si z toho dělali legraci, prostě se mi vysmívali a babička mi vysvětlovala: "Dítě moje, to není možné, to tam pravděpodobně někdo pásl ovce..."
V životě mi nikdy nepřipadala noc delší. Jen jsem se stále ptala, co se to se mnou děje; viděla jsem opravdu to, co jsem viděla, nebo jsem se zblázila? Protože komukoli jsme to řekli, všichni nám tvrdili, že to není možné. Následující den se ale již ta zpráva roznesla po okolních vesnicích. Odpoledne jsme se všichni znovu vrátili na to místo. Byli jsme zvědaví, jeslti opět uvidíme to, co první den. Pamatuji si, že mě babička držela za ruku a řekla: "Ať je nahoře cokoli, ty tam nepůjdeš, ty zůstaneš tady se mnou." Ale když nás šest zpozorovalo trojí záblesk světla, spěchali jsme tak rychle, že nám nikdo nemohl stačit.
Jak vám teď, drazí přátelé, přiblížit Boží lásku, Boží krásu? Pouze říkám, že na této zemi je každé slovo slabé. Až do dnešního dne moje oči neviděli nic krásnějšího nad Ni. Je to mladá žena, 19 - 21 roků, na sobě má šedý šat, bílý závoj a korunku z dvanáci hvězd. Má krásné, hřejivé, něžné, modré oči a černé vlasy a vznáší se na obláčku. A což teprve ten vnitřní pocit! Boží láska, mateřské bezpečí, štěstí, mír... Zkrátka, neexistují slova, kterými bych vám to mohla vyjádřit. Hned na začátku jsem věděla, že je to Matka Boží. Dva měsíce před tím mi zemřela maminka, proto jsem se zeptala: Panno Maria, kde je moje máma? Ona se usmála a řekla, že je s Ní. Tehdy se Panna Maria podívala na nás šest a řekla nám, abychom se ničeho nebáli, že bude vždy s námi. A je to tak od prvního dne až dodnes. Kdyby s námi po všechny ty roky nebyla, nemohli bychom vydržet to všechno, co se zjevením souvisí.
Mezitím již k nám přišli lidé a viděli, že se s námi děje něco zvláštního. Když jsme další den odcházeli na místo zjevení, navrhli nám, abychom si sebou vzali svěcenou vodu i sůl a pokropili to, co spatříme. Když se Panna Maria ukázala, Vicka Jí zkropila a řekla: "Jestli jsi od Boha, zůstaň s námi, jestli nejsi, odejdi od nás." Tehdy se Panna Maria usmála s promluvila: "Já jsem Královna míru." Její první poselství bylo MÍR, v dalším nás vyzvala k obrácení, modlitbě, půstu, pokání... Žádala nás, abychom se každý den modlili sedmkrát Otče náš, Zdrávas Maria, Sláva Otci a jednou Věřím v Boha. Později nás pobídla, abychom se každý den modlili všechny tři růžence a abychom se dva dny v týdnu postili o chlebu a vodě. Panna Maria naznačila, že modlitbou a postem můžeme i války a katastrofy zastavit.
V letech 1981-1985 jsem měla zjevení každý den. Během těch roků mi Panna Maria vyprávěla o svém životě, o budoucnosti Církve a světa a všechno jsem to zapisovala. Až mi Ona řekne, kdy a komu to mám předat, odevzdám to. Při posledním pravidelném zjevení 7. května 1985 mi Panna Maria sdělila desáté tajemství a řekla mi, že Ji každý den již neuvidím, pouze jednou do roka - 25. června. Toho dne mi dala Matka Boží jeden úžasný dar. Převeliký pro mne i pro celý svět. Pokud se totiž ptáte, existuje-li život po skončení tohoto života, tedy já tu stojím před vámi jako živý svědek, abych vám mohla dosvědčit, že existuje. Bůh mi dal tu milost, že jsem mohla vidět svoji maminku, zrovna jako teď vidím vás. Objala mne se slovy: "Dítě, jsem na tebe hrdá!" Říkám vám, nebe se každý den otevírá a zve nás: "Drahé děti, pojďte cestou míru, obrácení, půstu a pokání." Jsme ale svobodní lidé, můžeme si vybrat cestu, kterou chceme jít.
Každý z nás šesti má své poslání. Někteří se modlí za kněze, druzí za nemocné, za mladé... za ty, kteří nepoznali lásku Boží. Mou misí je, abych se modlila za rodiny.
Panna Mari nás vyzývá k tomu, abychom měli v úctě svátost manželství a obnovili rodinnou modlitbu, abychom v neděli chodili do centra našeho křesťanského života - na mši svatou. Nebuďme jenom matričními křesťany. Buďme apoštoly míru.
Panna Maria nás také nabádá, abychom se každý měsíc zpovídali. Smířit se sám se sebou, to je podle mne první zastavení každého člověka, který chce změnit svůj život. A to můžeme udělat jedině ve svaté zpovědi. Potom odejít na mši svatou, kde nás čeká živý Ježíš, a otevřít mu své srdce. Jen tak se život změní k lepšímu, všechny problémy, všechny bolesti budeme snášet lehčeji.
Panna Maria žádá, aby se Bible svatá stala středem pozornosti naší rodiny. Pokud to tak děláme, budeme mít svou rodinu silnou a zdravou. A takový bude i celý náš svět, protože vše má původ v rodině. Já se každý den modlím za všechny rodiny tohoto světa, ale stejně tak prosím, abyste se i vy za naše rodiny modlili.
Děkuji vám, že jste si chtěli vyslechnout poselství Panny Marie. Ještě větší dík, pokud si je chcete v srdci odnést svým rodiná, svým přátelům, svým státům a svědčit o nich svým životem.
První den řekla Panna Maria, abychom se ničeho nebáli, protože je stále s námi. Chci zdůraznit, že to nebylo řečeno jenom nám, je to určeno celému světu. Komukoli, kdo spoléhá na Boha.
Ať vás i vaše rodiny Královna míru provází vaším životem.
Ivanka Ivanković-Elez
Ivanka Ivaknović-Elez se narodila 21. června 1966 v Bijakovići, farnost Medžugorje. Uviděla Pannu Marii jako první. Každodenní zjevení měla do 7. května 1985. Ten den jí Panna Maria svěřila desáté tajemství a sdělila jí, že po celý svůj život bude mít jednou do roka - na výročí zjevení 25. června. Ivanka je vdaná, má tři děti (a už i několik vnoučat) a s rodinou žije v Medžugorji. Panna Maria jí svěřila modlitební úmysl: za rodiny
Poslední každodenní zjevení Královny míru Ivance Ivanković, 7. května 1985
Večer 6. května 1985 měli společné zjevení Ivan, Jakov a Ivanka. Ivančino zjevení trvalo asi 8 minut - o šest minut déle než ostatním. Během tohoto zjevení svěřila Panna Maria Ivance destáté tajemství a tím pro ní skončila sdělení o budoucnosti světa. Panna Maria jí řekla, aby ji následující den očekávala sama bez dalších vizionářů. Dne 7. května 1985 měla Ivanka zjevení doma. Fra Slavku Barbarićovi předala papír, na který napsala:
" Jako každý den Panna Maria přišla, pozdravila mne 'Pochválen buď Ježíš', a já Jí odpověděla na pozdrav 'Vždycky Ježíš a Maria'. Nikdy jsem Blahoslavenou Pannu Marii neviděla krásnější než dnes večer. Byla tak něžná a krásná! Dnes měla nejkrásnější šaty, jaké jsem kdy v životě viděla. Ty šaty ji světélkovaly stříbrem a zlatem. Takový měla i závoj a korunu. S Ní byli dva andělé. Měli stejný oděv jako Panna Maria. Panna Maria byla tak krásná, a andělé také, že já to nedokážu vyjádřit slovy. to je potřeba jen prožít. Panna Maria se mne ptala, co bych si přála. A já ji požádala, jestli bych mohla vidět svoji pozemskou matku. Panna Marie se jen usmála a kývla hlavou. Tehdy se najednou moje matka 'vytvořila'. Byla usměvavá. Panna Maria mi řekla, abych vstala. Já jsem vstala. Máma mne objala, políbila a řekla: 'Dítě, jsem na tebe tak hrdá'. Pak mne políbila a zmizela. Potom mi Blahoslavená Panna Maria řekla toto: "Drahé moje dítě, dnes je naše poslední setkání. Nebuď zarmoucená, protože budu k tobě přicházet každé výročí kromě tohoto. Dítě moje, nemysli si, že jsi udělala něco špatně, a že kvůli tomu k tobě nebudu více přicházet. Ne, neudělala! Plány, které měl můj Syn a já, jsi přijala celým srdcem a naplnila. Buď šťastná, protože já jsem tvoje Matka, která tě má ráda celým srdcem. Ivanko, děkuji ti, že jsi přijala výzvu mého Syna a byla jsi vytrvalá a stála při něm a zůstala jsi, dokud to On od tebe žádal. Dítě, řekni přátelům, že jsme můj Syn a já stále při nich, když nás hledají a volají. To, co jsem ti říkala v těchto letech o tajemstvích, nebudeš ještě nikomu říkat, dokud ti já neřeknu. Ivanko, milosti, které jsi dostala ty a tvoji bratři, nikdo na zemi ještě doposud nedostal." Po těch slovech jsem se Panny Marie zeptala, zda Ji mohu políbit, Ona jen kývla hlavou a já jsem ji políbila. Požádala jsem Ji také o požehnání. Ona mne požehnala, usmála se a řekla: "Jdi v pokoji Božím!" Pomalu odcházela, s Ní odešli i dva andělé. Blahoslavená Panna Maria byla velmi veselá. Zůstala se mnou hodinu."
Rok 2025 a Ivanka s rodinou slaví své 59. narozeniny
Rok 1981 - všech šest vizionářů na počátku mimořádných událostí pro Medžugorji i celý svět
