MEDŽUGORJE - místo kde se nebe dotýká země...

Marija

Každý vizionář má svůj originální prožitek a svůj úhel pohledu na svoje setkávání s Pannou Marií.  Marija podává svoje svědectví takto:

Panna Maria se nadále zjevuje každý den. Já jsem jedna z těch, ke kterým ještě stále denně přichází. Jmenuji se Marija a zdravím vás z celého srdce. Jménem Panny Marie, vítejte v Medžugorji. 

Chci vám vyprávět o každodenní přítomnosti Panny Marie mezi námi. My hluboce věříme, že její přítomnost uprostřed nás je nesmírný dar, do jehož tajemství nelze proniknout. 

Říká se, že Panna Maria vždy přichází v přelomových okamžicích. Zde se představila jménem Královna míru. To jsem pochopili přesně za deset let později od prvního zjevení, když tu v naší oblasti vypukla válka. Třetí den zjevení totiž Panna Maria plakala. Za jejími zády byl temný kříž. Řekla: "Mír, mír, mír, mít mezi člověkem a Bohem!" Mnohokrát jsme se ptali, co to poselství znamená. Začali jsme vybízet lidi, aby se usmiřovali v rodině, s osobami, se kterými mají spory, vždyť to žádala Panna Maria. Vyslechli jsme si mnohá svědectví lidí, kteří měli vzájemné spory, ale kteří se smířili a usmířili. Panně Marii to však přesto nestačilo. Chce něco víc. Řekla, že modlitbou a postem je možné i války odvrátit. To jsme zakusili. Zejména, když začala válka tady na Balkánu. Dobře si vzpomínám na svědectví splitského arcibiskupa, který prohlásil: U nás válka nebude, protože my se modlíme, protože se držíme poselství Panny Marie. Opravdu tomu tak bylo. Arcibiskup otevřel svoji kapli pro adorace ve dne v noci pro všechny, kteří se chtěli modlit. Bohu díky, ve Splitu nebyli ani mrtví a nebylo ani ničení. Věřím, že je to proto, že se modlili. Panna Maria nás vyzvala, abychom byli sami modlitbou, abychom se obraceli a začali svůj život měnit od zla k dobrému. Tím tak ve svém životě dáváme Boha na první místo. Kdo tak činí, nemůže nenávidět, může jenom milovat, protože Bůh je Láska.

Již od prvních dnů jsme se učili následovat Pannu Marii. Je tak krásná, tak dobrotivá. Její hlas nás přitahoval, pod jejím pohledem jsme táli jako sníh na slunci. Ze všech sil jsme žili to, co Ona říkala. Ptali jsme se proč my? Proč ne někdo jiný? My nejsem o nic lepší než ostatní. Proč toto místo? Měli jsme tisíce otázek, ale žádnou odpověď. Přesto jsme ze všech sil řekli ANO. Bylo období komunizmu, každý den jsme mysleli, že by to v životě mohl být náš poslední den. Po každém ranním probuzení jsme proto děkovali Bohu a nebi za nový den, námi považovaný za Boží dar. Děkovali jsme, že novýma očima, novým srdcem a s novými myšlenkami jej můžeme žít. Již jsme se nedívali svýma očima, očima vesnických dětí z jednoho zapadlého místa. Dívali jsme se očima Panny Marie. Odhalili jsme, že život je překrásný a drahocenný a že máme využít každý okamžik, který žijeme. Pod pláštěm Panny Marie jsem začali žít hloubku našeho vztahu s Ní. Když nám řekla "Modlete se!", my jsme se ze všech sil pustili do modlitby. Každého dne po tři hodiny, plus celý večerní modlitební program v kostele, plus modlitba s poutníky, se kterými jsme se každý den setkávali. Ale Panna Maria chtěla ještě víc. Když Panna Maria požadovala tři hodiny modlitby, malý Jakov se zeptal: Není to přece příliš mnoho? Panna Maria se usmála a řekla: "Když máte přítele, kterého máte rádi, nedíváte se na hodinky, nehledíte na to, kolik času jste s ním strávili. Tak se Ježíš musí stát vaším nejlepším přítelem."

Tak jsme začali formovat osobní vztah s Bohem. Dali jsme Boha na první místo a Bůh začal zaujímat prostor v našem životě. Počal vytvářek řád v našem nepořádku. Řád, který vznikl v našem srdci, vyzařoval navenek do našeho okolí, do naší ložnice, do našich každodenních vztahů s lidmi... Nepatrnými skutky jsme začali zlepšovat svůj malý všední život, který se postupně měnil, napravoval. Nejen to. V denním žití se začal proměňovat i náš vztah k Bohu. V dobrém i těžkostech. 

Pochopili jsme, že jsme důžežití, že Bůh vybral právě nás a že skrze nás chce spasit tisíce a tisíce lidí. Cítili jsme silnou potřebu  říci všem, se kterými jsme se setkávali, že každý člověk je důležitý. Vždyť nám Panna Maria vysvětlila, že jsme všichni v plánu Božím, a plánem Božím je, aby co nejvíce lidí se přiblížilo k Němu. Je tolik lidí, kteří o tom nic nevědí. A my jsme ti, jak říká Panna Maria, kdo máme být vztaženýma rukama v tomto světě, který nepoznal lásku Panny Marie a lásku Boží. Proto jsme neustále pobízeni k osobnímu obrácení. Kdokoli připutuje do Medžugorje, je pozvaný Pannou Marií. To ona vás vybrala. V dnešní době se mluví o člověku jako o spotřebiteli. Jsi natolik důležitý, kolik spotřebuješ, kolik vyděláš. Takovou máš cenu. Ale Panna Maria nás povzbuzuje, když tvrdí, že každý z nás je důležitý v tomto projektu, v té milosti, kterou každý den zde v Medžugorji žijeme, a přes Medžugorji i tam, kde jsme. Ve své rodině.

Na samotném počátku Panna Maria upozorňovala: "Dejte Písmo na viditelné místo a čtete každý den." Tak jsme začali. Pomalu, postupně. Panna Maria nás podněcovala a vybízela, abychom byli silnější, otevřenější. Řekla nám, že když se modlíme, máme odejít do svého pokoje a modlit se ve skrytosti, v tichosti. Záhy jsme vnímali potřebu podávat svědectví, a tak naše svědectví začalo růst každý den. Nejenom svým životem a svými slovy, ale ponejvíce svou modlitbou, v radosti. Ve všem, co jsme prožívali, jsme hlavně toužili naplnit slova Panny Marie: "Přeji si, aby každý z vás pocítil potřebu žít nebe tady na zemi." Tak jsem my vizionáři konkrétním způsobem postupně vnikali do hlubiny žití nebe v tomto světě. Pokaždé, když zjevení skončí, zachvátí nás nostalgie. Cítíme velikou potřebu, aby zjevení trvalo ještě déle, protože je krásné být s Pannou Marií. Pak uvažujeme: A proč nemůžeme žít nebe již tady na zemi, jak navrhuje Panna Maria. Žít každý den více, opravdověji, hlouběji a konkrétněji to, co nám Ona říká: "Rozhodněte se pro svatost." Můžeme být skutečnými svědky, když určitým konkrétním způsobem začneme žít onu svatost, aby se stala každodenním životem v našich rodinách, v našich farnostech, tam kde jsme. 

Vzpomínám na začátky, když se Panna Maria ukázala u našich domů a zakázali nám chodit na kopec Zjevení. Panna Maria tehdy oznámila, že přijde toho dne ještě jednou. Byli jsme překvapení. Modlili jsme se na její úmysly a očekávali jsme, že nám dá nějaké zvláštní poselství. A bylo to tak. Panna Maria se ukázala a svolila, že se všichni můžeme k Ní přiblížit a dotknout se Jí. Zeptali jsme se, jak to bude možné, protože nás šest Ji vidí a ostatní ne, takže se Jí dotknout nemohou. Panna Maria se usmála a řekla: "Vezměte je za ruku a přibližte je ke mně." Tak jsme to také udělali. Všichni se Panny Marie dotkli a všichni zažili, že je Panna Maria opravdu mezi námi. Pocítili totiž teplo i chlad, elektrické brnění, nebo vůni růží... Každý později vysvětloval, jakým způsobem Mariinu přítomnost vnímal. My jsme v tom okamžiku uviděli, že na Mariiných šatech, kterých se lidé dotýkali, zůstávaly větší nebo menší skvrny. Rozplakali jsme se a ptali jsme se Panny Marie, proč její šaty začaly být tak špinavé. Vysvětlila, že to jsou naše hříchy a vyzvala nás ke zpovědi. Navrhla, abychom si našli kněze, který bude naším duchovním vůdcem. S ním máme jít cestou svatosti, na niž nás zve. V době zjevení se stala jedna zvláštní věc. Mezi těmi lidmi byli mnozí, které jsme znali jménem. Když se dotkli Panny Marie, uviděli jsme větší nebo menší flek, který na šatech Matky Boží zanechaly jejich ruce. Ale když zjevení skončilo, my jsme si nevzpomněli, kdo jakou skvrnou pošpinil její šaty.

Celá farnost na toto zjevení odpověděla ze všech sil. Vzpomínám si, že jsme před odchodem ke zpovědi připravili domácím zvířatům seno a vodu, protože jsme nevěděli, kdy se vrátíme. Na místě jsme se postavili do řad před kněze, kteří přišli vypomoci zdejšímu duchovnímu. Postupně jsme přistupovali ke svátosti smíření, nikdo z nás totiž nechtěl již vícekrát zašpinit šaty Panny Marie. Od toho okamžiku je Medžugorje zpovědnicí. Věříme, že je to největší zpovědnice na celém světě. Modlíme se za všechny poutníky, kteří sem přicházejí, aby se šat Panny Marie již nikdy neušpinil, aby mnohá srdce odpověděla s láskou na výzvy Panny Marie, jak jsem to učinili my. O tom svědčíme až do dnešního dne.

Když každý čtvtek Panna Maria začala dávat poselsví pro farnost, my jsme přicházejícím poutníkům říkali, že ta poselství jsou pro nás, pro medžugorskou farnost. Byli jsme hrdí, že nám Panna Maria dává vzkazy. Byli jsme hrdí, že ze všech sil odopovídáme na to, co Ona žádá. Vzpomínám si, že když zmínila půst, celého davu lidí jsme se ptali, budeme-li se dnes postit o chlebu a vodě na úmysly Panny Marie. A to množství lidu celým srdcem řeklo té výzvě ANO. Dnes to bohužel tak není. V pátek je často cítit, jak vychází z domů, kde se připravuje jídlo pro ubytované poutníky, lahodná vůně ryby. My přesto věříme, že je možné to, co Panna Maria říká: "Postem a modlitbou mohou se zastavit dokonce i války."

Panna Maria v jednom svém poselství řekla: "Nemluvte o postu, ale začněte se postit." Nejprve jsme se začali postit v pátek, jak to Panna Maria žádala. Postupně nás Panna Maria povzbuzovala, abychom se zřekli všeho toho, na co jsme navázáni - televize, alkoholu, cigaret. Chlapci z naší modlitební skupiny se rozhodli, že nebudou kouřit. Tak jsme konkrétním způsobem nejen postem, ale i modlitbu začali naplňovat Mariino přání. Zprvu Panna Maria vyžadovala, abychom se modlili sedmkrát Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva Otci, potom růženec, pak všechny tři části a teď díky Svatému Otci čtyři části růžence. Panna Maria chtěla, abychom se jako modlitební skupina modlili tři hodiny. Později žádala, aby se život nám stal modlitbou. Tak jsem se začali obracet, měnit svůj život. Když nám Panna Maria vysvětlila, že existuje ráj, peklo a očistec, pochopili jsme, že není potřeba myslet nejen na materiální věci, ale i na duchovní potřeby. Vždyť život člověka nezávisí jen na chlebu, ale i duše potřebuje potravu - modltibu a obrácení.

Přejeme si vám den po dni zvěstovat: I přesto, že do vašich životů přicházejí zkoušky a pokušení, je pravda, že Bůh existuje. Opakuji znovu, Bůh existuje. Vzpomínám si, jak v prvních dnech zjevení jsem tak silně pocítila Boží lásku.... Dříve jsem myslela, že Bůh je někde nahoře v nebi, a kdoví nakolik nás vůbec slyší. Když potom začali přijíždět poutníci a nemocní, my jsme se za ně přimlouvali a prosili Pannu Marii, aby se uzdravili. Viděli jsem lidi na invalidních vozících a vstali z nich. Začali chodit a děkovat Bohu. Ptali jsme se, zda to bylo naší modlitbou nebo modlitbou Panny Marie, anebo kdovíjak na čí přimluvu k zázraku došlo. Postupně jsem i my začali růst ve víře a začali jsme poznávat všecno to, co koná v nás, skrze nás a skrze všechny ty lidi, kteří sem přicházejí a svědčí o lásce Panny Marie. Zvláštním způsobem jsme pocítili, že je nám Bůh blízko, že je Bůh s námi, že je mezi námi, že je každý den přítomen v našem životě. Proto jsme každý den vděční Panně Marii za její přítomnost a děkujeme Bohu za tento dar. 

Já mám zjevení ještě nadále každý den. Pokaždé, když doporučuji Panně Marii lidi, kteří sem přicházejí, zvláště nemocné, stále říkám: Prosím tě, drahá Maminko, pomoz jim, ať pochopí, ať přijmou, že tento život je krátký, ať ho využijí ke svatosti, ať se rozhodnou pro svatost. Využijte tento milostiplný čas jako čas, kdy je Panna Maria s námi. Ona stále opakuje: "Já se před Bohem přimouvám za vás." Jako udělala Káně Galilejské, i dnes opakuje: "Učiňte to, co On od vás žádá." Nebojte se šeho toho, co je Boží, protože ve chvíli, kdy odhalíme Boha, jak říká Panna Maria, nalezneme radost, kterou nám Panna Maria a Bůh každý den dávají, a ucítíme potřebu ji přinášet i ostatním. 

Mnohokrát se setkávám s lidmi, kteří jsou vlažní, kteří již nemají víru, kteří již nevědí, co znamenají svátosti, kteří již nevědí, co znamená mše svatá. Napadá mne zatřást s nimi a říct jim: Probuďte se, tady jste pod pláštěm Panny Marie, Panna Maria se zde zjevuje každý den! Mám pocit, že pro některé už není možné nic udělat, ale Panna Maria naději neztrácí. V každém poselství, které dává, říká: "Drahé děti, děkuji vám, že jste přijali mou výzvu!" Když se dívám na Pannu Marii, znovu věřím ve vás všechny. Ne já, Marija, ale Panna Maria, protože Ona věří, když říká: "Drahé děti, nezapomeňte, já jsem vaše Matka a mám vás ráda."

Panna Maria nejprve vedla medžugorskou farnost čtvrtečními poselstvími a potom začala dávat poselství 25. v měsíci, aby pobízela všechny ty, kteří chtějí přijmout její poselství a uvést je do života. V poslední době nám Panna Maria předává ještě jednu výzvu. Každého druhého v měsíci dává poselství a vyzývá všechny lidi k modlitbě za ty, kteří jsou daleko, za ty, kteří nepoznali Boží lásku. Přeje si, abychom se stali světlem, světlem pro tento svět bez Boha, solí pro tuto zemi, kvasem pro lidi, kteří jsou od Boha vzdáleni.

V těchto dnech mi telefonoval jeden mladík, který byl v Medžugorji před dvěma roky. Řekl mi, že se rozhodl vstoupit do semináře v Miláně. Já jsem nadšeně odpověděla, že je to velmi krásné, že budeme mít dalšího kněze. Ptala jsem se ho, kolik bohoslovců se letost zapsalo. Když jsem slyšela jeho odpověď, div mi nepuklo srdce. Řekl mi, že jsou tři. Byla jsem šokovaná. Zmlkli jsme. Myslila jsem na Lombardii, kde i já teď žiji. Milano je největší diecéze na světě. Byla jsem otřesena a ptala jsem se, jaká je naše budoucnost... a my zůstáváme indiferentní! Kde jsou všechny ty děti, které byli potracené, vyhozené do smetí, všichni potenciální kněží? Co znamená ten egoismus matek a otců, kteří tvrdí, že budou mít nanejvýš jedno nebo dvě děti?

Kdyby naši rodiče přemýšleli tak, jak dnes často uvažujeme, nebylo by Vicky, která je z rodiny z osmi dětmi, nebylo by mě, která jsem z rodiny se šesti dfětmi, nebylo by mnoha jiných. Existuje mnoho omluv, výmluv ekonomické povahy. Vzpomínám, že v našem domě nebyli peníze. Když se Panna Maria zjevila, řekla nám, ať přijímáme lidi, ať otevřeme svoje dveře, a my jsme to i dělali. Uměli jsme připravit polévku pro dvacet lidí, a nás bylo pět, šest, protože časem starší bratři odešli spolu s tátou pracovat do zahraničí. Když přišel čas oběda, lidé byli hrdí, že mohou s námi sednout za stůl a jíst tu chudou venkovskou stravu. Nikdy jsme nikomu neřeklli, že nemáme dost jídla. Bylo vždycky dost, protože nám Bůh požehnal. Někteří dokázali říci, že si vezmou trochu méně, že budou obědvat, aby se mohli rozdělit s druhými. To jsme se naučili s Pannou Marií: že nejsme sami, že naše rodina není sama, že naše farnost není sama, ale že jsme celý svět. Dívajíce se Mariinýma očima, již jsme nebyli jako koně, kterým dávají klapky na oči, aby neviděli ani nalevo ani napravo. Začali jsme mít širší rozhled. 

V poselstvích, které nám Panna Maria dávala, vysvětlovala, že náš život je jako květ. V Písmu svatém je psáno, že ti silnější žijí osmdesát roků, méně silní sedmdesát. Říká se, že život se prodlužuje, že budeme žít sto padesát roků. Ale co znamená sto padesát roků? Je to jen jíst, spát? Moje máma říkala, že to dělají i krávy. My jsme stvořeni k obrazu Božímu ne pro tuto zemi, ale pro věčnost. V modlitbě Zdrávas Královno se uvádí, že lkajíce a plačíce procházíme tímto slzavým údolím. Panna Maria nám chce pomoci, abychom ráj žili již zde na zemi a abychom s Ní byli šťastni v nebi. Proto naléhá: "Počítám s vámi!" Když v počátcích zjevení šli všichni na kopec, na kamení a křoví, ale kostel míjeli, fra Jozo byl z toho zklamaný a zarmoucený. Proto nás upozornil: Zde je Ježíš. V Nejsvětější svátosti olářní! Ale Panna Maria nás z kopce Zjevení dovedla do kostela. To Ona je načí nadějí a naší budoucností. Dnes můžeme říci díky za to, že Panna Maria vybrala to kamení a to křoví, protože tam jsme se do Ní zamilovali. My jsme se do Ní zamilovali. Zamilovali jsme se do jejich poselství a začali je žít. 

Ona nám řekla: "Dejte Boha na první místo ve svém životě." Když dáváme Boha na první místo, jak pobízí Panna Maria, pocítíme touhu po Nebi, po všem tom, co je nebeské. Nejen že již nebudeme mít strach z budoucnosti, ale budeme mít velikou radost, protože pochopíme, že je nám Bůh nablízku a že nás má rád. Panna Maria nás svými poselstvími a svou láskou začala přivádět k Ježíšovi, k Eucharistii, ke klanění. Řekla nám: "Dejte Boha na první místo ve svém životě." Když máme Boha, není místo pro tíseň, pro strach z ekonomické zkázy. Máme Boha a Bůh nám stačí. My nemáme strach z budoucnosti, protože Bůh je naše budoucnost. To Panna Maria často zdůrazňuje: "Dejte Boha na první místo ve svém životě a nebudete se bát ani budoucnosti ani věčného života." Ona nám touží pomoci, protože náš život je dar a máme jej zcela hodnotně prožít. Vybízím vás, abyste využili tu milost, že jste pod pláštěm Panny Marie. Ať vás Ona dovede k Ježíši. Ať vám Bůh všem požehná a Královna míru ať vás chrání a brání. Přeji vám všechno nejlepší na cestě svatosti!  

Marija Pavlović - Lunetti

Marija narozená 1. dubna 1965 v Bijakovići, farnost Medžugorje. Mám stále každodenní zjevení. Jejím prostřednictví Panna Maria sděluje poselství farnosti a světu. Od 1. března 1984 do 8. ledna 1987 to bylo každý čtvrtek a od ledna 1987 každého 25. v měsíci. Panna Maria jí svěřila devět tajemství. Marija je vdaná, má čtyři syny a s rodinou žije v Itálii a v Medžugorji. Modlitební úmysl, který ji Panna Maria svěřila: za duše v očistci.