MEDŽUGORJE - místo kde se nebe dotýká země... - Vizionáři - Mirjana - Svědectví vizionářů

Svědectví vizionářů - Mirjana

2. 11. 2025

Mirjana

Každý vizionář má svůj originální prožitek a svůj úhel pohledu na svoje setkávání s Pannou Marií. Mirjana podává svoje svědectví takto:

Pochválen buď Ježíš a Maria. Je mi velmi milé a jsem šťastná, že jsme se shromáždili, abychom oslavili Pannu Marii, abychom Jí pomohli v tom, co má v plánu uskutečnit zde v Medžugorji. Pro mne je dnes mimořádný den. Vy všichi, kteří jste dopoledne byli se mnou, víte, že Matka dnes opět přišla, že nás všechny mateřsky požehnala a znovu nám dala jedno poselství. Znovu nám řekla, jakým způsobem máme žít, abychom přijali jejího Syna a jejímu Synu dali místo, které mu zákonitě patří. "Drahé děti, přišla jsem k vám se vztaženýma rukama, abych vás všechny přijala do svého objetí, pod svůj plášť. Nemohu to učinit, dokud je vaše srdce naplněno falešnou září a falešnými idoly. Očistěte je a dovolte mým andělům, aby v něm zazpívali. Tehdy vás i já vezmu pod svůj plášť a dám vám svého Syna, pravý mír a štěstí. Nečekejte, děti moje. Děkuji vám." Panna Maria nám v dnešním ranním poselství řekla: Dovolte mým andělům, aby zazpívali ve vašem srdci. I já vás vybízím, abyste jejím andělům svá srdce otevřeli a abyste přijali její lásku, kterou nám Ona chce dát. Mým osobním přesvědčením je, že kdokoli přijde do Medžugorje, je to proto, že ho Matka Boží pozvala, protože ho potřebuje.

Pokusím se vám sdělit to, co považuji za nejdůležitější, co byste si podle mne měli odnést ve svých srdcích do svých domovů, svým rodinám. Každodenní zjevení jsem měla od 24. června 1981 do Hodu Božího vánočníh roku 1982. Tenkrát jsem dostala desáté tajemství. Panna Maria mi tehdy řekla, že zjevení již každý den mít nebudu, ale že dokud budu žít, budu mít zjevení jednou do roka, každého 18. března. Stejně tak mi přislíbila, že budu mít mimořádná zjevení. Ta začala 2. srpna roku 1987 a já nevím, do kdy budou trvat, zatím je mám dodnes. ( V době, kdy Mirjana toto svědectví podávala, měla zjevení každého druhého v měsíci. Ale i tato zjevení skončila. Poslední zjevení každého druhého dne v měsící proběhlo 2. března 2020. Od té doby mám zjevení jen jednou do roka na den svých narozenin.) Ta zjevní každého druhého v měsící jsou modlitby za nevěřící. Ale Panna Maria nikdy neřekla "nevěřící", protože když řekneš "nevěřící", pak jsi někoho již odsoudil. Panna Maria říká: "Za ty, kteří ještě nepocítili lásku Boží." Ona tak o nich mluví. Žádá nás, abychom své každodenní modlitby obětovali především za ně, protože podle Ní většina těch nedobrých věcí, které se dějí ve světě, jak všichni můžeme vidět, války, rozvody, drogy, potraty, pochází od nevěřících. Panna Maria vysvětluje: "Děti moje, když vy se za ně modlíte, vy se modlíte za sebe i za svoji budoucnost." Kromě naší modlitby žádá, abychom jim byli příkladem. Ale to neznamená, že teď půjdeme a budeme druhým kázat, budeme druhé kritizovat a soudit je. Znamená to, že jim svým životem ukážeme, že máme Boha a lásku Boží, že svým životem ukážeme, že máme Boha a lásku Boží, že svým životem ukážeme, že jsme jiní, a to - jak jsem poselství Panny Marie pochopila - opět neznamená, že máme jen mlčet. Myslím, že nás chtěla upozornit na to, abychom předtím, než něco vyslovíme, se pomodlili. Protože když se modlíme, skrze nás bude promlouvat Ježís. Ale když se nemodlíme a jenom druhým kážeme, naše slova budou prázdná a vyvoláme pravý opak. Panna Maria žádá, aby ta modlitba, modlitba za nevěřící, převažovala nad všemi našimi ostatními modlitbami.

Poté co jsem se jednou Panny Marie zeptala: A kdo jsou nevěřící? odpověděla mi: "Všichni ti, kteří necítí kostel jako svůj dům a Boha jako svého Otce." Vzpomínám si na událost ještě na samotném počátku zjevení. Kostel v Medžugorji byl plný poutníků, modlili jsme se, zpívali.... A tehdy jsme se jako děti ve chvíli zjevení pro nás šest zeptaly: Jsi teď šťastná, když se tak mnoho lidí v kostele modlí, slaví Ježíše? Ona se na nás smutně podívala a řekla: "Děti, kolik prstů máte na rukou? Tolik se jich v kostele modlí!" To je to, co Panna Maria říká: Všichni ti, kteří nevnímají kostel jako svůj dům a Boha jako svého Otce, jsou nevěřící. Ptala jsem se Jí: A jak se máme modlit za nevěřící? Jak je to nejlepší? Která modlitba je nejlepší? Ona mi na to řekla: "Děti moje, modlete se srdcem! Každá modlitba, kterou řeknete ze srdce za nevěřící, je dobrá modlitba. Nejdříve ve svém srdci potřebujete pocítit lásku k nim. Přijmout nevěřící jako svoje bratry a sestry, kteří neměli to štěstní poznat lásku Boží jako vy. Teprve, když to pocítíte, můžete se za ně modlit. Nekritizujte je, nesuďte je, milujte je, modlete se za ně a dávejte jim svůj příklad. Tak je změníte, tak jim pomůžete. A tak usušíte slzy, které mám na tváři já kvůli nim." Jako naše Matka si přeje, aby všichni kráčeli po jedné cestě, cestě vedoucí k Ježíši Kristu, jako matka trpí, když vidí svoje děti, jak nejdou pravou cestou. Proto vás z celého srdce prosím, abyste se modlili za ty, kteří nepoznali lásku Boží. Kdybyste totiž jen jednou měli příležitost vidět slzy ve tváři Panny Marie kvůli nim, jsem si jistá, že byste se celým srdcem za ně modlili.

Panna Maria v těchto zjevení každému z nás šesti vizionářů svěřila určitou misi. K té mé patří právě modlitba za ty, kteří nepoznali lásku Boží. Vicka a Jakov se modlí za nemocné, Ivan za mladé a za kněze, Marija za duše v očitstci a Ivanka se modlí za rodiny. Ale nejdůležitějším Mariiným poselstvím, které stále opakuje, je mše svatá a to nejen v neděli. V počátcích zjevení, když jsem byli ještě dětmi, nás upozornila: "Děti moje, jestli máte volit mezi tím vidět mě a mší svatou, vždycky si vyberte mši svatou, protože v čase mše svaté je s vámi můj Syn." Za celé ty roky zjevení Panna Maria nikdy neřekla: Modlete se a já vám dám. Ona vždycky říká: "Modlete se, abych mohla prosit svého Syna za vás." Vždycky je na prvním místě Ježíš.

Mnozí poutníci přicházející do Medžugorje si myslí, že my vizionáři jsme privilegovaní, že postačuje nás o něco požádat, že dokonce stačí se nás jen dotknout a Panna Maria nás jistě vyslyší. Ale to je chybná úvaha, poněvadž pro Pannu Marii jako matku nejsou privilegované děti. My všichni jsme jejími dětmi, které Ona vybíraá pro různé úkoly. Nás šest, aby skrze nás oznamovala poselství a vás, abyste byli jejich apoštoly. Myslím, že se obracela zvláště k poutníkům, protože v poselství z 2. ledna řekla: "Drahé děti, já jsem vás pozvala. Otevřete svá srdce, vpusťte mne, ať vejdu, ať mohu z vás udělat svoje apoštoly." To znamená, že jsem pro Pannu Marii všichni vyvolení. My, aby skrze nás dávala poselství a vy, abyste je nesli dál, abyste byli jejími apoštoly.

Jestliže poselství sledujeme a chceme mluvit o privilegovaných, pak musíme mluvit o kněžích. Panna Maria nikdy neříkala, co mají dělat, ale mluvila jen o tom, co máme dělat my. Byla jsem často mimo Chorvatsko a měla jsem příležitost vidět, jak se v jiných státech chovají ke kněžím. Je to jiné než tady v Medžugorji. U nás máme ke kněžím úctu. Ta se v jiných zemích trochu vytrácí, a to není dobré. To nesmí být, protože Panna Maria říká: "Drahé děti, jestliž ztratíte úctu ke kněžím, ztratíte úctu k Církvi, a nakonec k drahému Bohu." Pokud si myslíš, že tvůj kněz nedělá, co myslíš, že by dělat měl, nemluv o tom v okolí. Tím jenom působíš zlo sobě i těm, kteří tě poslouchají. Vezmi růženec, pros za něj u Boha, posti se za něj, tak mu pomůžeš. Já zvláště prosím poutníky, aby po svém návratu do svých farností ukázali, jaký má být vztah ke kněžím a jakou k nim máme mít úctu.

Panna Maria nás žádá, abychom vrátili do svých rodin modlitbu růžence. Ona říká, že nic nemůže sjednoti rodiny jako společná modlitba. Upozorňuje, že rodiče mají za své děti velikou zodpovědnost, protože rodiče jsou ti, kteří mají vsadit kořeny víry do jejich srdcí. To mohou jen tehdy, když se společně modlí a když společně chodí na mši svatou. Protože děti dělají jen to, co vidí doma. Děti mají vidět, že pro matku i otce je na prvním místě Bůh a Panna Maria a teprve pak vše ostatní. Tady v Medžugorji jsem měla příležitost mluvit s mnoha mladými manželskými páry z celého světa a všichni říkají totéž. Víš, nemáme mnoho času na modlitbu, mnoho pracujeme, nechceme, aby naše děti trpěly, jako jsme trpěly my, chceme jim poskytnout co nejvíce... Když je slyším, myslím na to, jakou chybu dělají, protože ty můžeš svým dětem dát vše hmotné, co na světě je, můžeš jim nechat tisíc euro a ony budou chtít dva tisíce euro, a nikdy nebudou spokojené. Ale jestliže svým dětem upřednostníš na prvním místě Ježíše, budou šťastné a spokojené s tím, co mají, protože budou mít mír, pravý mír, který může darova jenom Ježíš Kristus. Když jsem řekla, že děti vidí mnohem více, než si myslíme, vždy uvádím i příklad, který jsem měla já ve vlastní rodině, když moje starší dcerka Marijy byla teprve dvouletá. Nikdy jsem ji nevyprávěla o zjeveních, protože jsem si myslela, co ve dvou letech může pochopit. Když si jednoho dne hrála se svou kamarádku v pokoji a já jsme je hlídala, slyšela jsem tu druhou, jak říká: Moje máma řídí auto! Moje Marija se trochu odmlčela a potom řekla: Moje mám mluví s Pannou Marií každý den! To znamená, že bez toho, abych jí já něco říkala, ona sama pochopila, co se doma děje. Proto je důležitý příklad rodičů.

Panna Maria žádá, abychom se vždy ve středu a v pátek postili o chlebu a vodě. Já vím, že mnohým z vás se to zrovna nelíbí, že to je to nejtěžším, co Panna Maria vyžaduje. Je velmi sympatické zde v Medžugorji vidět kolik je různých národností, různých národů a že jsme ve skutečnosti všichni stejní. I v tom, že když je pro nás něco těžké, všichni stejným způsobem pláčeme a naříkáme! Například, když vysvětluji poutníkům půst o chlebu a vodě, oni se mne potom ptají: Může být alespoň po ránu káva? Odpovídám s humorem: Může, ale dříve než se Panna Maria probudí, aby vás neviděla! Pak se některří ptají: Mohl by být oběd a ne večeře? Stane se i to, že se ptají, kolik má středa hodin! Jako by nevěděli, jak dlouho trvá středa a jak dlouho trvá pátek! A tak se různými způsoby snaží omluvit nepřijetí právě takového postu, který si Panna Maria přeje. Ale Panna Maria mluví jasně: Chléb a voda. Ona nežádá půst od těch, kteří jsou nemocní, pokud jsou skutečně nemocní. Nemá na mysli bolení hlavy, nebo když někoho bolí žaludek, Ona myslí na ty, kteří jsou opravdu nemocní. Ti lidé v modlitbě pochopí, co jinéh mohou nabídnout jako náhradu místo postu o chlebu a vodě. Všichni ostatní ať se modlí, aby jim Bůh pomohl postit se tak, jak Panna Maria říká. Dokázat se postit je totiž Boží dar.

Panna Maria žádá, abychom se vyzpovídali alespoň jednou měsíčně. Ona tvrdí, že na zemi není člověk, který by neměl potřebu měsíční svaté zpovědi. Také si přeje, abychom Bibli vrátili do rodin. Když Panna Maria dává poselství mně jako vizionářce, Ona mi je nevysvětluje. Ona mi je dává stejným způsobem, jako je předávám já vám. Myslím, že když Panna Maria říká: "...vraťte Bibli do rodiny...", chce nás upozornit na to, abychom ji otevřeli každý den, abychom si každý den přečetli dvě-tři slova, nezáleží na tom kolik moc. Ale záleží na tom, aby Bible byla doma živě přítomná. Záleží na tom, aby nebyla jenom suvenýrem, abychom se Biblí jenom nechlubili a přitom ji nikdy ani neotevřeli.

Pro mne je velmi důležité poselství z 2. dubna. To je prvně za celé ty roky zjevení, kdy jsem sebrala odvahu a před Pannou Marií jsem začala poselství komentovat. Panna Maria vyzvala: "Drahé děti, obnovte Církev." Já jsem se třásla, protože to není zrovna lehké... cítila jsem se být malá, ale všichni ti, kteří byli se mnou... Kdo jsme my, abychom obnovili Církev? Ptala jsem se Panny Marie: "Jak to od nás, Matko, chceš? Co můžeme učinit? Ona vysvětlila: "Drahé děti, nejdříve obnovte sebe, obnovte svoje rodiny, a já vám pomohu, abyste obnovovali druhé." O to já teď prosím vás: Abyste obnovili všichni sebe, pak aby se obnovily vaše rodiny, a tak potom abyste mohli obnovovat druhé.

Dnes je pro mne mimořádný den, protože jsem opět viděla tvář Panny Marie. Dnes jsem opět pocítila, jaké je to být s Ní. Mnozí poutníci se ptají: Jaké je to být s Pannou Marií? Mohu se pokusit vám to popsat jedním příkladem. Jsem matkou a mám dvě děti. A jako každá milující matka bych za své děti dala i svůj život. Ale když jsem s Pannou Marií, ty děti pro mne vůbec neexistují. Je jenom touha, aby mne Ona odvedla s sebou, abych věčně patřila na její tvář a cítila její lásku. A tak si dokážete představit, jak je těžké pokračovat dál v tomto životě, když Ona odejde... Potom se vždy odeberu do svého pokoje modlit se tak dlouho, abych pochopila, že to tak musí být a aby mi modlitba dala sílu pokračovat dále. Pak uvažuji: Můj Bože, jak je to krásné v ráji, jak je krásné stále vidět Ji, a to již ani nemluvím o jejím Synu Ježíšovi!

Když se v tomto momentě dívám na můj drahý chorvatský prapor i na všechny ty vlajky, které jste tu rozvinuli, chtěla bych vás vyzvat k tomu, co si Panna Maria přeje: Všichni se shromážděme pod jejím praporem. Byla bych ráda, kdybychom bojovali za Ni, za lásku a za mír, za to, co od nás žádá. Tolik roků sem Panna Maria přichází a nikdy, nikdy neřekla "drazí Chorvaté". Ona jenom říká: "Drahé moje děti" a to znamená, že my všichni jsme jejími dětmi. Až jednoho dne přijdeme před drahého Boha, před Jeho tvář, On se nás nebude ptát, jací jsme byli Choravaté, jací jsme byli Italové, Němci. On se bude ptát, jaká byla naše duše.

Čím Medžugorje pro mne je, to vám vysvětlím na jednom příkladu. Při jedné mé cestě na Križevac šla přede mnou skupina Italů. Vynášeli jednoho těžce nemocného mladíka a nesli ho na nosítkách. Vy, kteří jste stoupali na Križevac, víte, jak je to obtížné. Jak je těžké na Križevac někoho nést. Oni trpěli, ale s úsměvem. Po nějaké chvíli je došla skupina Němců a ti se sami nabídli: "Můžeme vás vystřídat?" Neznali ani toho nemocného chlapce, ani skupinu Italů, a nesli ho nějakou dobu. Pak přišli Američané a i oni převzali toho chlapce... abych to neprodlužovala. Ten mladík byl vynesen na Križevac na rukách celého světa. A to je pro mne Medžugorje. Proto vás prosím, abychom se všichni sjednotili pod Mariiným praporem, pod praporem míru a lásky a bojovali za naše bratry a sestry, kteří ještě nepoznali lásku Boží. Věřte mi, tak i my budeme šťastní. Děkuji vám.

Mirjana Dragičević - Soldo

Mirjana se narodila 18. března 1965 v Sarajevu. Každodenní zjevení měla od 24. června 1981 do 25. prosince 1982. Toho dne, potom co jí svěřila desáté tajemství, jí Panna Maria řekla, že po celý život bude mít zjevení jednou do roka - každého 18. března a také že ještě bude mít mimořádná zjevení. Ta měla od 2. srpna 1987 a pak každého druhého v měsíci. Při těchto zjevení se Panna Maria s Mirjanou modlila zvláště za nevěřící a dávala poselství. I tato zjevení skončila 2. března 2020.

Mirjana je vdaná, má dvě děti, s rodinou žije v Medžugorji. Modlitební úmysl, který ji Panna Maria svěřila: modlit se za nevěřící - za ty, kteří ještě nepoznali lásku Boží.

Poslední každodenní zjevení Královny míru Mirjaně Dragičevič na Vánoce 1982

Panna Maria tehdy se mnou byla 45 minut. Na toto setkání mne Panna Maria připravovala měsíc. Všechno mi mateřsky vysvětovala. Oznámila mi, že naplnila to, k čemu mne potřebovala. Říkala, že jsem dostatečně uvědomělá a že to musím pochopit, že se musím obrátit k normálnímu každodennímu životu, jaký je u mých vrstevnic. Musím dál žít bez jejich mateřkých rad a tolik potřebných rozhovorů s Ní. Ona slíbila, že bude vždy při mně a bude mi pomáhat v nejtěžších životních situací. Dokud žiji s Bohem, bude mi pomáhat. Vysvětlila mi, že je to náš poslední pravidelný rozhovor, ale že mi zanechá jeden dar - že Ji budu vídat na své narozeniny, dokud budu živa. Z toho posledního setkání s Pannou Marií mně bylo těžko. Není možné slovy vyjádřit tu bolest, kterou jsem cítila v duši, že pravidelná zjevení již nebudu mít. Je to něco, jako když pochopíš, že jsi nedávno dostal něco nejkrásnějšího v životě a že to teď ztrácíš. Panna Maria věděla o mé bolesti a mém utrpení a aby mě potěšila, modlila se spolu se mnou a žádala ode mne, abychom zpívaly a slavily Boha. Modlila jsem se modlitbu, kterou jsme se k Ní modlila vždy, když jsem s N9 byla sama "Zdrávas Královno". Stále mám na paměti slova Panny Marie: "Mirjano, vyvolila jsem si tě a řekla jsem ti všechno potřebné. Přenesla jsem na tebe mnohé strasti, které jsem potřebovala, abys důstojně snášela. Mysli na mne i na to, kolik slzí i já pro to prolévám. Vždycky musíš být statečná. Brzy jsi pochopila moje poselství, a tak musíš pochopit, že ji já musím odejít. Buď statečná...!"

Ostatní, co mi Panna Maria sdělila, bylo pro mne osobní.

PS: První měsíc mi bylo opravdu těžko. Na to mne i Panna Maria upozornila. Upadala jsem do hlubokých depresivních stavů. Všemu jsem se vyhýbala, zavírala jsem se do svého pokoje, kde jsem Pannu Marii stále očekávala. Plakala jsem a volala jsem Ji. Cítila jsem její pomoc a čekala jsem, kdy přijde v den mých narozenin....