Svědectví vizionářů - Jakov
Jakov
Každý vizionář má svůj originální prožitek a svůj úhel pohledu na svoje setkávání s Pannou Marií. Jakov podává svoje svědectví takto:
Jménem nás vizionářů chci vyjádřit své velké poděkování za všechny ty dny, které jste prožili tady v Medžugorji. Mohli jste trávit dny svého odpočinku na různých místech. Ale vy jste si vybrali místo, kde se člověk setkává s Bohem, kde se zjevuje Panna Maria a kde cítíte její blízkost. Té, která vás nesmírně miluje. Za to vám všem díky. Podám vám své svědectví o chvílích zažitých s Pannou Marií.
Když se Panna Mari začala v Medžugorji zjevovat, bylo mi deset let. Před tím jsem žil jako všechny ostatní zdejší děti. Příliš jsem o Bohu neuvažoval. Chodil jsem sice na mši svatou, modlil jsem se, ale necítil jsme to tak, jak to ve svém srdci prožívám nyní. Když jsem viděl Pannu Marii poprvé, když jsem viděl Mariiny oči, když jsem viděl lásku v jejích očích, když jsem pocítil, jak moc mne miluje, když jsem pocítil v Panně Marii svoji Matku, bylo to něco mimořádného. Pro to neexistují slova. V srdci jsem vnímal, že mi začíná nový život. Co k tomu dodat? Mohu Panně Marii vyslovit jen svoje ANO, mohu být ochotný přijmout vše, k čemu mne Panna Maria chce vést. A Panna Maria mě i nás všechny chce vést k jedinému cíli. A tím je Ježíš Kristus.
Zde v Medžugorji je škola Panny Marie a Ona nás zde učí. Již na počátku svých zjevení nám Matka Boží dala své poselství. Vyzvala nás k modlitbě, obrácení, míru, postu, ke mši svaté. Já jsem byl tehdy desetileté dítě. Uvažoval jsem nad tím, zda to budu moci vložit do svého života a budu-li to moci někdy žít. Ale chápal jsem jedno. Jestliže někdo opravdu někoho miluje, jak jsem začal mít rád Pannu Marii já, jak jsem začal mír rád Ježíše, nic pro něho není těžké. Stejně tak Panna Maria vždy říká: "Drahé děti, stačí, abyste vy otevřely svoje srdce a ostatní učiním já sama." A skutečně. V Medžugorji byste všichni měli říci svoje ANO Panně Mari, měli byste říci: Od dnešního dne, Panno Maria, chci žít s tebou, ode dneška chci vloži tvého Syna do svého života. Ať On je pro mne na prvním místě.
Panna Maria nás vyzývá, abychom se modlili každý den. Zejména nás vybízí k tomu, abychom se modlili svatý růženec. Co je však v modlitbě to zásadní? Panna Maria neustále zdůrazňuje, aby se modlitba stala modlitbou srdcem. Chci se zmínit ještě o jedné důležité záležitosti. My lidé hledáme odpověď na všechno to, co hledáme ve svém životě. Do Medžugorje přichází mnoho poutníků a dávají mi mnoho otázek. Všichni by chtěli něco vědět. Ptají se na věci, na které nemohu nikdy odpovědět. Panna Maria nás učí a říká: "Modlete se a skrze modlitbu poznáte všechny odpovědi na všechno, co hledáte." Také vybízí k modlitbě v našich rodinách. I k tomu, abychom dávali Boha na první místo a abychom ve svých rodinách měli pro Boha čas. Totiž je-li Bůh v našich rodinách, pak opravdu můžeme být svatou rodinou. Takovou svatou rodinou, jak to Panna Maria bezpočtukrát opakovala: "Přeji si, abyste byli svatí, aby vaše rodiny byly svaté rodiny." Co by bylo krásnějšího, než aby mladí po návratu z Medžugorje řekli svým rodičům: My se s vámi chceme modlit! Ode dnešního dne chceme vnést Boha do naší rodiny! Ode dnešního dne chceme, aby naše rodina měla čas na Boha! To by byl ten nejkrásnější dar, který bychom mohli Panně Marii dát.
Panna Maria nás také vyzývá, abychom se středy a pátky postili. Ale jaký půst Panna Maria žádá? Panna Maria žádá, abychom se postili z lásky a v tichosti. Myslím, že nemusí všichni vědět, že se postíme. Je třeba to konat v tichosti. Mnozí říkají: Půst je těžký. Před chvílí jsem řekl: Jestliže někoho milujeme, není pro nás nic těžké. Proč je tedy pro každého půst tak potřebný? Vzpomeňme si na slova Panny Marie, když nám řekla ve svém poselství: "Modlitbou a postem můžete všeho dosáhnout, můžete i války zastavit." A proto je třeba se postit.
Všichni v životě máme těžké chvíle, v nichž mnozí často říkají: Bože, kde jsi? Proč nám mepomůžeš? Tím lidé častokrát chybují. Spíš bychom si měli položit otázky a ptát se sami sebe: Na jké cestě jsme ve svém životě byli, kolik času jsme věnovali Bohu, jak hodně jsme se modlili, jak jsme vychovávali své děti, jakým příkladem jsme jim byli, co jsme učinili, abyc se nestalo to zlo, které se dnes ve světě děje? Bůh je stále s námi, ale bohužel my skrze své hřích tolikrát nechceme, aby Bůh byl. Potřebujeme se naučit vložit svůj život do Božích rukou a vše, co se nám v životě děje, Bohu odevzdat. Je mnoho mladých lidí, kteří se připravují na manželství. Jakým způsobem to ti lidé dělají? Když se berou, říkají: Teď děti nechceme, budeme si sami užívat. Později: Musíme zaplatit dům. Potom: Teď, když jsem to udělali, budeme věnovat trochu času sobě. Potom: Tak teď jedno dítě! Tím však neodevzdáme svůj život do rukou Božích, ale chceme o svém životě rozhodovat sami. A když se ocitneme v těžkých situacích, pak se děje to, že je nemůžeme pochopit. Je-li Bůh s námi a náš život v Jeho rukou, vždy budeme vědět, kam jít, vždy budeme znát odpověď na všechny naše otázky.
Panna Maria zde v Medžugorji vyzává především k obrácení. Proto mnohým poutníkům říkám, že sem se nepřichází kvůli vizionářům. Sem se nepřijíždí spatřit nějaká viditelná znamení. Největší, co je možné zde v Medžugorji přijmout, je obrácení. Začít nový život. Nový život s Bohem. Důležité je odnést si ten život i do svých domovů, protože v Medžugorjí to nekončí. Medžugorji je třeba žít dál v našich domovech. Není nutné přitom říkat: My jsme byli v Medžugorji. Podstatné je, aby ostatní poznali duch Medžugorje v nás, aby viděli Boha v nás a Boží působení skrze nás. To je pravý příklad Medžugorje, to je příklad, který Panna Maria od nás žádá. Méně mluvit svých jazykem, více svým životem. Všichni umíme dobře mluvit, ale měli bychom se ptát, děláme-li také to, co říkáme.
Panna Maria přišla do Medžugorje jako Královna míru. Na počátku nás vyzvala, abychom se modlili za mír: "Drahé děti, jestli nemáte mír ve svých srdcích, nemůžete se modlit za mír." Ona stále připomíná: "Na prvním místě se modlete o mír ve svých srdcích." Co je krásnější než to, když má člověk ve svém srdci mír, když je jeho srdce plné lásky, když může milovat každého člověka, když každému může podat ruku. To je podstatné, čemu nás víra učí. I Panna Maria nás v Medžugorji vede k tomu, abychom měli rádi všechny lidi. Jak snadné je milovat své přátele, naše bližní? Ale poznat Ježíše bychom měli v každém člověku, je potřebné modlit se za všechny lidi. Především za ty, kteří nevěří v Boha, kteří ještě nepocítili Jeho lásku. My máme být těm lidem příkladem!
Doporučuji vám: Než odsud odjedete a vrátíte se domů, měli by jste dát Panně Marii i Bohu slib, že ode dneška začnete s Ním, že se ode dneška váš život změní, že ode dneška chcete být příkladem každému člověku, že se budete o Boží lásku a Boží dobrotu dělit se všemi lidmi. To je to, čemu nás Panna Maria v Medžugorji učí. My lidé to ale stále ještě nechápeme. Víme, jak dlouho se Panna Maria zde zjevuje! My ale stále nechápeme, jaké milosti přijímáme! Po tak dlouhou dobu sem Panna Maria přichází! A přichází kvůli nám, protože je naší Matkou, protože nás nesmírně miluje. V jednom svém poselství Panna Maria řekla: "Drahé děti, kdyby jste znaly, jak vás miluji, plakaly byste radostí." Jak veliká je Mariina láska k nám! A přitom je potřeba tak málo, abychom si Ji zamilovali i my. Rozhodněme se proto ještě dnes přijmout Pannu Marii za svou Matku a slibme, že po celý život Ji budeme milovat a ctít.
Připomeňme si jen ještě něco. Na závět každého poselství, které každý měsích tady v Medžugorji Panna Maria dává, říká: "Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu." Jak je to veliké! Panna Maria nám děkuje. Ale Panně Marii bchom každý den měli děkovat my a také děkovat Bohu za ty dary, které nám dal. Ode dneška se začněme modlit, abychom ve svém srdci rozpoznali a pochopili naše Boží dary, abychom ve svém srdci pocítili boha a abychom přijali Pannu Marii za svou Matku.
Slibuji vám, že se budu modlit za vás všechny, za všechny nemocné a stejně tak vás prosím, abyste se modlili za nás všechny zde v Medžugorji. Děkuji vám.
Jakov Čolo
Jakov Čolo narozen 6. března 1971 v Sarajevu. Každodenní zjevení měl od 25. června 1981 do 12. září 1998. Toho dne mu Panna Maria svěřila desáté tajemství a řekla mu, že po celý svůj život bude mít zjevení jednou do roka, a to na Hod Boží vánoční. Jakov je ženatý, má tři děti, s rodinou žije v Medžugorji. Modlitební úmysl, který mu Panna Maria svěřila: za nemocné.
Poslední každodenní zjevení Královny miru Jakov Čolo, 12. září 1998
Ze své cesty po Americe, z Miamy, nám Jakov zaslal následující text: "V pátek 11. září při pravidelném zjevení mi Panna Maria řekla, abych se na zítřejší zjevení zvláště modlitbou připravil, protože mi svěří desáté tajemství. V sobotu 12. září přišla Panna Maria v 11:15 hod (místního času) a zjevení skončilo v 11:45 hod. Když přišla, pozdravila mne jako vždycky pozdravem Chvála Kristu. Když mi svěřila 10. tajemství, byla smutná.
Potom mi s něžným úsměvem řekla: "Drahé dítě! Já jsem tvoje Matka a bepodmínečně tě miluji. Ode dneška se ti nebudu zjevovat každý den, už jenom na Hod Boží vánoční, den narozní mého Syna. Nebuď smutný, protože já jako Matka budu stále s tebou a jako každá matka tě nikdy neopustím. Ty i dále pokračuj v následování cesty mého Syna, cesty míru a lásky a snaž se vytrvat v poslání, které jsem ti svěřila. Buď příkladem toho člověka, který poznal Boha a lásku Boží. Ať lidé stále v tobě vidí příklad, jak Bůh působí na lidi a jak Bůh působí skrze ně. Já ti žehnám svým mateřským požehnáním a děkuji ti, že jsi přijal moji výzvu."
P.S. v krátkém telefonickém rohovoru s fra Slavkem Barbaričem Jakov řekl, že dlouho plakal a že je velmi smutný.
Dodatek: Mirjana Dragičević Soldo ve své autobiografické knize "Mariino srdce zvítězí" popisuje, jak v době kdy Jakovovi skončila denní zjevení Panny Marie byli oba USA. Jeli tam na pozvání aby svědčili o medžugorských zjevení.
Tady je úryvek z této knihy: V tom roce (1998) jsem s Jakovem letěla do USA, kde jsme měli hovořit o svých zkušenostech. Přijeli za námi i naše rodiny. V té době jsem přijímala méně pozvání. Když jsem viděla, kolik poutníků v Medžugorji změnilo svůj život, uvědomila jsem si, že je rozdíl mezi lidmi, kteří o tom slyší a těmi, kdo tam skutečně jedou. Nedá se vyjádřit slovy, jaké to je vystoupit na kopec a cítit přítomnost Panny Marie. Ale byla jsem přesvědčená, že kdyby moje návštěva USA obrátila byť jen jediného nevěřícího, stála by za to. Myslím si, že jsem tam měla být, abych podpořila svého bratrance Jakova.
Dne 11. září 1998 se Panna Maria zjevila Jakovovi stejným způsobem, jakým se mu každodenně zjevovala už od začátku. Klekla jsem si v jiné místnosti a tiše jsem se modlila. Věděla jsem co vidí a cítila bych velkou bolest, kdybych byla vedle něho.
Když zjevení skončilo, přišel ke mě Jakov se slzami v očích. "Musím si s tebou promluvit. Dnes jsem měl poslední pravidelné zjevení. Panna Maria mě požádala, abych se připravil, protože zítra dostanu desáté tajemství."
Bylo mi ho líto. I já jsem se rozplakala. "Moc mě to mrzí, Jakove," odvětila jsem s bolestí v hlase. Nezapomněla jsem, jaký zmatek s zoufalství jsme před lety prožívala. Měla jsem obavy, že Jakov bude nepřítomnost Panny Marie snášet o dost hůř než já. Když mu zemřela maminka, blahoslavená Matka mu dodávala sílu. Teď měl ve svých 27 letech čelit světu, aniž by mohl čerpat útěchu z jejích každodenních zjevení.
Utřel si slzy z tváří. "Nevím, co si bez ní počnu."
"Pomodleme se," navrhla jsem. Celý večer jsme strávili na kolenou. V duchu jsem prosila: "Pane, pomoz Jakovovi pochopit, že to takhle musí být, že je to tvá vůle."
Další den se Panna Maria zjevila Jakovovi v 11:15 hod, trochu dříve než obvykle a byla s ním o něco déle. Když zjevení skončilo, Jakov plakal a chtěl být sám. Později nám pověděl, že Panna Maria vypadala smutně, když mu svěřila destáté tajemství, ale potom se jemně usmála a slíbila, že se mu bude zjevovat jednou ročně na Vánoce. Utěšovala ho, aby ani on nebyl smutný, "protože jako matka budu vždycky s tebou a jako každá skutečná matka tě nikdy neopustím." Požádala ho, aby byl "příkladem muže, který poznal Boha a jeho lásku." Potom mu požehnala a poděkovala za to, že přijal její pozvání.
Otec Slavko zůstal v šoku, když jsme mu tu zprávu oznámili. Uplynulo víc než deset let od posledního každodenního zjevení pro Ivanku. Všichni v Medžugorji byli překvapení, že se to Jakovovi stalo v USA a ne doma.
Byla jsem ráda, že jsem Jakova mohla doprovázet během následujících těžkých dní. Kdykoliv se blížil pravidelný čas zjevení, snažili jsme se ho já i Marko rozptýlit - například tím, že jsme si s ním povídali, zaměstnávali ho nebo jsme se modlili. Když jsme se všichni vrátili do Medžugorje, stáhl se do samoty. Zdálo se, že Jakov, jehož jsem znala - ten, který při každém rozhovoru vtipkoval a svým nakažlivým smíchem rozveselil všechny kolem, ačkoli nevěděli čemu se směje, byl pryč. Několik měsíců trpěl depresemi. Nakonec pochopil, co jsem se už za ta léta naučila: Když se budete z celého srdce modltit, může být s Pannou Marií tak jako všichni ostatní.....
